Helena Pyz

Lékařka, která je od roku 1989 zodpovědná za rehabilitační centrum malomocných v Indii. Kromě lékařské práce má na starosti finance centra, také pomáhá při výchově mladého pokolení, udržuje kontakt s dárci po celém světě a sekretariátem v Polsku. Je autorkou většiny textů na těchto internetových stránkách. 

Narodila se ve Varšavě 10.května 1948. Zde absolvovala střední školu a vystudovala medicínu. Když jí bylo deset let, onemocněla dětskou obrnou, od té doby má potíže s chůzí. Proděla několik operací, ale tyto potíže na sobě nikdy nedávala znát. Díky skupině poutníků „třináctka“ získala mnoho nových osobních zkušeností ve vztahu s Bohem i lidmi. 
Od roku 1971 je členkou Institutu Prymasa Wyszynského. Jako lékařka se specializovala v interních chorobách. Pracovala nejprve ve Woli (r. 1974 – 83) a v podvaršavských Zabkách (1884 – 88). V osmdesátých letech se angažovala v medicínském středisku organizace Solidarita. 

Jednoho dne se Helena doslechla, že v centru pro malomocné v Indii těžce onemocněl jeho zakladatel Adam Wisniewski, který je tam jediným lékařem zodpovědným za všechny pacienty. Tuto informaci přijala jako výzvu pro sebe. Dva roky trvalo vyřizování víz, až se 14. ledna 1989 prvně vydala do velké dálky, do neznáma. Po příjezdu do Jeevodayi od počátku věděla, že je to místo vzkázané jí od Boha. Nejprve musela překonat jazykovou barieru, získat zkušenosti v léčení tropických chorob, vyřešit materiální a finanční problémy a vyrovnat se s rozdílným klimatem. 

Helena léčí vše – od rozbitých kolen z dětských hrátek nebo chřipku, přes pomoc při porodech a běžné zdravotní kontroly až po lepru či tuberkulózu. Přicházejí zejména chudí obyvatelé okolních vesnic, kteří nemají peníze na léky. Dále několikrát do měsíce vyjíždí do dvou dalších zdravotních stanic – Tumgaon (80 km daleko), a Kuteli (200 km). 

Jako ekonom střediska musí také zajistit, aby všechna ta práce byla možná, aby děti nikdy nehladověly. Když poprvé přijela do Jeevodayi, materiální i finanční situace byla velmi dramatická, peněz se nedostávalo ani na rýži, která je zde základem výživy... Lékařka tedy také udržuje korespondenci s dárci v Polsku a po celém světě, od roku 1993 též prostřednictvím Misijního Sekretariátu ve Varšavě. 

Lékařka Helena dobrovolně sdílí své žití s jinými obyvateli centra malomocných. Neeveangelizuje slovy, ale činem, poskytuje milost těm, které společnost zavrhuje. Domluví se jazykem hindi a také místním nářečím. Obléká se jako Indka, až na bílou kůži ji lidé považují za místní. 

A další otázka: Co Helena a děti? Jako jejich vlastní matka je vychovává a pomáhá jim poradit si se životem. Obracejí se na ní s oslovením „mami“ a to se stalo jejím druhým jménem. 

Dr. Helena Pyz je laureátkou mnoha ocenění. V roce 2005 získala na na návrh polského velvyslance v Indii řád „Polonia Restituta“. Je členkou řádu „Ecce Homo“, který jí byl udělen na základě veřejného mínění. Zasloužila si i přijetí do „Polského Tovaryšstva lékařského“. V roce 2001 byla v anketě měsíčníku „Paní“ zařazena mezi 100 nejpopulárnějších Polek. Ona sama si nejvíce váží polského ocenění „Řád úsměvu“, který obdržela v roce 2008. 

V době jejího pobytu v Polsku se účastní setkání a benefičních akcí pořádaných ve prospěch Jeevodayi. Při osobním setkání působí bezprostředně, srdečně a skromně se sdravým smyslem prohumor. Zajímá se o osobní příběhy dalších lidí, historii Polska a ráda čte – beletrii, literaturu faktu a o osudech nemocných lidí a Židech během i po 2. světové válce.