11.10.2011

K naší veliké radosti má Jeevodaza stále víc a více příznivců: zajímají se o možnosti, jak se podílet na pomoci potřebným v Indii. 8. října dorazilo více než dvacet lidí- přátel, minulých a budoucích dobrovolníků na setkání s naším indickým hostem, panem Radheshyamem Danta a týmem zaměstnanců Misijního Sektretariátu a indickýni studenty v Polsku.
Někteří z účastníků by rádi jeli do Jeevodayi jako dobrovolníci. Ti se nám představili a byli informováni o podrobnestech cesty do osady. Právě tak se někteří z účastníků prostě jen zajímali o indickou kulturu a chtěli si prohloubit znalosti o této zemi. Dále se na tomto setkání sešla skupina, která se zasloužila o založení nadace podporující Jeevodayu a projednávaly se další záležitosti ohledně tohoto projektu. Jakmile bude tato organizace oficiálně zaregistrována, uveřejníme o ní bližší informace. (AS)

22.08.2011

Od 1.července navštěvují naší školu v Rehabilitačním Centru pro Malomocné Jeevodaya nově přijatí žáci.
Padesát nově přijatých dětí bylo od tohoto roku ubytováno na internátě a jsou úplně podporovány Centrem. Většina z nich začala docházkou do 1. třídy nebo školky, několik jich bylo přijato do 3., 6. a 9. Třídy. U dvou dětí jsme našli prokazatelné onemocnění leprou a zahájili léčbu. Většina z nich pochází z leprozních kolonií a jejich rodiče jsou fyzicky i sociálně poznamenáni malomocenstvím. Ve výjimečných případech bylo několik dětí přijato z jiného důvodu, jako je smrt jednoho z rodičů nebo jiné sociální problémy.
Potřeby dětí žijících na internátě nebo dětí zaměstnanců Jeevodayi jsou zaopatřovány přes projekt Adopce Srdce. Třicet z nových dětí už má své sponzory, kteří několik měsíců čekali a jejich dary byly po tu dobu použity na obecné potřeby centra. Dvacet dalších dětí na „rodiče jejich srdce“ stále čeká.(AS)

11.8.2011

11. července proběhlo posvěcení nové školní budovy v Centru Jeevodaya. Při obřadu proběhnuvším před vstupní branou kostela jej vysloužil arcibiskup z Raipuru, Joseph Augustin, a otec Jacob Nambudakam, představený Pallotýnských Otců, odhalil bustu otce Adama Wisniewskeho. Obřadní ceremoniál zpestřily svými vystoupeními děti z naší školy a zakončen byl slavnostním obědem.
Budova však dosud nebyla kompletně dokončena a čtyři již vybavené třídy nemohou být používány, neboť do nich zatéká střechou. Což obzvláště vadí nyní, když je období dešťů v plném proudu.
Z původně přijatých 53 nových žáků nás tři z nich brzy opustili, těžce nesli přechod do nového prostředí. Dalších 84 studentů bylo přijato do 9. - 12. třídy. Centrum Jeevodaya tedy umožňuje vzdělání 541 finančně podporovaných studentů a žáků z okolních vesnic.
Nový ředitel centra, otec Rahul Joseph, zavedl některá nová pravidla, která by měla přispět k lepšímu fungování Centra. Snad přinesou dobré výsledky.
Spolu s indickými studenty z Polska dorazili letos i tři dobrovolníci- student medicíny ze čtvrtého ročníku, který si zde vykoná letní praxi a dva další, kteří se budou věnovat nejmladším dětem.
Prší téměř neustále, přesto lidé na polích pilně pracují. Do nemocnice však přichází méně pacientů. To potvrzuje staré pravidlo, že když je práce, není čas ani na stonání. I doprava je samozřejmě kvůli počasí mnohem komplikovanější. A tak mi alespoň méně práce v nemocnici umožnilo dohnat resty v kanceláři. (HP).

2.7. 2011

Štěstí se střídá s utrpením, to je normální lidský osud.
Po našem návratu do Jeevodayi začaly přípravy na svatbu naší svěřenkyně Laxmi. Laxmi se před několika lety nechala pokřtít a stala se křesťankou. O ruku ji požádal mladý muž z Raipuru, který konvertoval 1.ledna 2011. Jako svatební dar od Jeevodayi jsme novomanželům nechali postavit nový dům, na místě malého starého patřícímu ženichovi.
Před svatbou byla nevěsta a všichni hosté podle tradice ozdobeni rostlinou haldi za ohlušujících zvuků bubnů a varhan. V pondělí ráno přijel ženich se svou početnou rodinou a přáteli. Příchod budoucích manželů a třech kněží sloužících obřad byl doprovázen tanci, svatební slib však padl do napjatého ticha a blahopřání novomanželům a fotografování po skočení liturgie nebraly konce.
Pak se ale stalo to neštěstí…Když začal ohňostroj na počest novomanželů, několik chlapců se připojilo s vlastními raketami, které sestrojily z jakýchsi starých dělbuchů, jež někde našli. Výbuch jednoho z nich zabil 11tiletého chlapce, Laxmana.
Zbytek oslavy – předání svatebních darů, slavnostní jídlo a rozloučení s nevěstou, proběhlo v tragickém tichu. Zároveň bylo dalším zraněným chlapcům poskytnuto urgentní lékařské ošetření a policie vyšetřila okolnosti nehody.
Od úterý přijíždějí do školy noví žáci. Přijati byli všichni krom několika, kteří naši pomoc zjevně nepotřebují. Jejich rodiče by si umístěním dítěte do instituce poskytující bezplatné vzdělání chtěli zlepšit finanční situaci. Dětem však oddělení od jejich rodiny, pokud to není nezbytné, nemusí být vždy ku prospěchu.
Včera, 1. července začal mší svatou nový školní rok. Rozdělení učebnic, sešitů a dalších školních pomůcek zabere jistě ještě několik dní, ale první domácí úkoly byly již zadány. Loučení s rodiči se ani letos neobešlo bez slz, ty však netrvaly dlouho.
Nyní nás čekají volby, začátek akademického roku, příjezd našich studentů z Polska a nával pacientů po prázdninách.
Příští týden se také rozloučíme s ředitelem Centra, Otcem Abu. Jeho funkci převezme Otec Rahul, který zde byl ředitelem před několika lety. Tuto diecézi opustí po 40ti letech plodné práce.
A 11.července proběhne požehnání nové školní budově. Na této události budou přítomni nadřízení z Palotýnského řádu a mnoho dalších vzácných hostů. (HP)

28.6.2011

V současné době pokračuje zápis žáků do nového školního roku.
Dr. Helena a Otec Vijay využili školních prázdnin k několikatýdenní cestě do Polska. Otec Vijay během své krátké návštěvy Německa navštívil své indické kolegy, kteří zde pracují. Později ho Otec Jerzy Limanowka provedl po místech, kde působí palotýni v Polsku. Mimo jiné navštívili seminář v Oltarzewu a palotýnské nakladatelství v Zabki.
Mezitím se Dr.Helena, další členové sekretariátu a indičtí studenti (ačkoli právě měli perné zkouškové období) zůčastnili různých akcí a setkání.
11.června se vdávala pracovnice sekretariátu, Agáta Karpowitz, což bylo velkou radostí pro nás všechny. Navíc, (a to je velmi důležité pro Jeevodayu) manželé na pozvánkách prosili o dar pro Jeevodayu namísto květin. Při mši jsme se také modlili za dítě, které je v jejich duchovní péčí – Arti / Basienku. Hosté svatby nakonec dohromady přispěli 1492 zlotých ve prospěch Centra.
12. června se Adam s Manojem zůčastnili misijního festivalu Zielonka nedaleko Varšavy. Ve stejný den vedly Dr. Helena a Anna S. misijní program při bohoslužbách v kostele Jména Naší Paní v Miezylesie na pozvání otce Jerzy Banaka. Během prostoru pro kázání Helena sdílela s věřícími své svědectví o životě a práci v Centru Jeevodaya. Po mši byl čas i na osobní rozhovory. Věřící z této farnosti nakonec přispěli částkou 2970 zlotých a 20 euro na další práci a chod Centra v Jeevodaye.
18. června se Sita, Adam a Manoj zůčastnili pikniku pořádaného Mládežnickým kulturním centrem ve Varšavě. Sita potěšila některé další účastníky, když jim během pikniku zdobila ruce hennou různými indickými vzory.
Mimo to jsme se zůčastnili dalších menších událostí- Dr. Helena setkání spolužáků ze střední školy, neoficiálních návštěv rodin jejích přátel, Manoj zase přednášel žákům Základní školy č.225 o životě v Indii a připravil pro ně i indické jídlo.
Rádi bychom též zmínili i proběhlá setkání s medii. Dr. Helena a Anna S. byly 6.června hosty programu Radia Plus Warszawa, Dr. Helena měla také rozhovor v Rádiu Rzeszów, vysílaný 23. června. Filmový producent Jarek Manka, jehož záměr natočit v Indii dokument o Jeevodaye selhal kvůli nespolupráci indických úřadů, nahrál dlouhý rozhovor s Dr. Helenou a doufá, že by na jeho základě mohl vyrobit film.(AS)

1. 3. 2011

Již od června 2010 bylo plánováno natáčení filmu o lékařce Heleně Pyz a chodu Sociálního Centra pro Malomocné Jeevodaya, který měl být promítán na televizních stanicích Krakow, Kultura a Polonia. Po nalezení producenta pro tento projekt, Jaroslawa Manky, jsme se začali připravovat na příjezd filmařů.
Na polské ambasádě v Novém Delhí jsem se dozvěděla, že k natáčení filmu v Indii je zapotřebí získat povolení od indického Ministerstva zahraničních věcí. Tuto informaci jsem sdělila producentovi a všechny potřebné dokumenty byly podány v prosinci 2010 na indickou ambasádu ve Varšavě. Jeden ze zaměstnanců ambasády se nám zaručil, že získání nezbytného povolení je pouze otázkou času a neměly by zde nastat žádné potíže. Uzavřeli jsme tedy s filmaři dohodu o koprodukci Theo Projektu Jaroslawa Manky a Misijního Sekretariátu Institutu Primase Wyszynského. Filmaři se začali připravovat na natáčení ( získávání informací o předmětech filmu, plánování časového rozvrhu, pojištění...) a Misijní sekretariát se staral o detaily spojené s cestou (letenky, doprava, náklad, atd.).
Na konci ledna toho roku na nás pomalu padly obavy o osud tohoto natáčení, protože jsme stále neobdrželi povolení od Indické ambasády a datum jeho plánovaného udělení bylo pozdrženo. Ukáyalo se, že některé dokumenty podané Indické ambasádě ve Veršavě chybí. V únoru zaslalo Ministerstvo zahraničních věcí diplomatickou žádost Indickým autoritám o povolení k natáčení. Naše naděje stouply. 24. únor, jsme byli informování, že toto povolení sice bylo vydáno,ovšem zaměstnanec ambasády, který za ně byl zodpovědný, bohužel nebyl k sehnání. Nakonec 25. února, poslední den před odletem nám indické úřady zdvořilým emailem sdělili, že natáčení tohoto projektu není v jejich zájmu a povolení tedy nebude vydáno.
Do Indie přicestovala pouze Agata Karpowicz z Misijního Sekretariátu, protože ostatním členům filmařského týmu nebylo uděleno žurnalistické a dokonce ani turistické visum.
Ohrožuje snad malé centrum Jeevodaya zájmy ohromné a demokratické Indie? Den před tím byla centru zamítnuta bezcelní dodávka léků darovaných z Evropy, které tímhle způsobem přicházejí již 40 let.
Co je příčinou těchto protivenství? Možná proto, že kdybychom přestali pomáhat malomocným, svět by jim přestal pomáhat také ( konec konců ani tak na ně není příliš myšleno) a problem s nimi by tak byl vyřešen.
Nebo je to jakási zvláštní cesta, jak projevit vděčnost za dobrou práci, které Centrum a lékařka Helena Pyz vykonávají? Situace popsaná výše přináší mnoho otázek, ale málo odpovědí. Jisté však je, že my Jeevodayu podporovat nepřestaneme a stále budeme hledat všemožné způsoby, jak bychom mohli prospět těm nejpotřebnějším z potřebných. (AS)